Trh s potravinami v sobě skrývá neúprosný boj. Vítězí většinou potraviny, které září pestrými barvami, chutnají a voní co nejvýrazněji a hlavně vydrží co nejdéle čerstvé. Že nejde o zcela přirozený stav, si asi uvědomuje většina spotřebitelů.
Éčka v potravinách – škodí potravinová aditiva?
K tomu, aby měly potraviny tak skvělé vlastnosti, je nutno použít nejrůznější přídatné látky, tzv. aditiva. Často se jim říká také “éčka”, neboť každá taková přídatná látka nese svůj kód začínající písmenem “E”. Do potravin se přidávají při výrobě, balení, přepravě nebo skladování.
V současnosti je v rámci Evropské unie (EU) povoleno používat pro výrobu konvenčních potravin více než 300 aditiv. Patří mezi ně barviva, konzervanty, antioxidanty, zvýrazňovače chuti a vůně, stabilizátory, regulátory kyselosti, emulgátory a další sloučeniny, které mohou být nejen chemické, ale také přírodní.
O zdravotní nezávadnosti některých přídatných látek vedou odborníci dlouholeté spory. Dalo by se říct, že jsou dvě skupiny názorů.
Jedna skupina tvrdí, že jsou potravinová aditiva neškodná, neboť podléhají přísným testům. Druhá skupina zastává názor, že laboratorně se testuje pouze jedna látka samostatně po omezenou dobu a v umělých podmínkách, nikoli s ohledem na synergii dalších látek.
Je na každém z nás, ke kterému z názorů se přikloní. Pravda bývá často někde uprostřed, a proto je důležité vědět, že pravidlo “všeho s mírou” platí také v našich stravovacích zvyklostech.
Někde je použití potravinových aditiv opravdu opodstatněné, jindy ale aditiva nahrazují kvalitu samotné potraviny, a pak je lépe zvolit jiný výrobek bez nutnosti těchto “náhražek”.
I když je vhodné dávat přednost potravinám co nejméně průmyslově upraveným, zavrhnout veškeré potraviny s “éčky” prostě není nutné.
Leckdy se jedná o zcela běžné látky, které na obalu výrobku nesou sice nic neříkající označení “E”, může se ale jednat třeba jen o kyselinu askorbovou, neboli vitamin C.
Biopotraviny – jsou jen drahou a zbytečnou záležitostí?
Druhým, v posledních letech hodně diskutovaným tématem, stojícím tak trochu v opozici k „éčkůmů jsou biopotraviny.
Ty jsou komoditou, nebo spíše sortimentem s bio certifikátem, tzn. jsou vyrobeny z produktů ekologického zemědělství, u kterého je možné použít jen omezený počet aditiv.
U biopotravin je povoleno používání cca 50-ti přídatných látek, ty však mohou být pouze přírodní povahy, a zároveň nesmí být geneticky upravené.
Jde o látky, které mají co nejmenší negativní vliv na zdraví a zároveň nesmí spotřebitele klamat kvalitou a chutí.
Patří sem např. kyselina askorbová, kyselina jablečná, karubin, vinan draselný, uhličitan sodný, agar, oxid uhličitý, arabská guma atd.*
I když jsou biopotraviny určitou známkou kvality a často jsou synonymem zdravého životního stylu, neznamená to, že při jejich nekontrolované konzumaci neztloustneme nebo nebudeme mít jiné zdravotní potíže. I tady je nutné dodržovat zásady zdravého stravování.
Je vhodné také upozornit, že právě s rostoucím zájmem o zdravý životní styl přibyly nové poruchy příjmu potravy.
Jedna z nejčastěji zmiňovaných je tzv. ortorexie. Projevuje se permanentním zájmem až posedlostí o problematiku racionální stravy, která vede postupně až k zanedbávání všech ostatních aktivit, kdy jedinec upírá veškerou pozornost k jídlu.
Naše zdraví spočívá v rovnováze nejen v příjmu a výdeji energie, je také nezbytné nepodléhat extrémním postojům k jídlu.
Prevencí je zdravý vztah k jídlu, zdravé sebevědomí a informační gramotnost (schopnost správně vyhodnotit dostupné informace).
Pokud budeme využívat především místní zdroje potravin, nakupovat u menších farmářů (nebo dokonce i sami něco pěstovat na zahrádce), vybírat především základní potraviny (ne polotovary atp.) a zároveň se rozumně zajímat o složení potravin a jejich původ, nemusíme mít obavy ani z přemíry “éček”, ani z nekvalitních potravin.
* Celý seznam najdete v nařízení Komise (ES) č. 889/2008 v příloze VIII. Tento počet není stálý, neboť stále přibývají látky nové nebo jsou jedny nahrazovány jinými.
Autorem článku je Tým Nutrifit