Exotická zelenina

Exotická zelenina a vliv na zdraví

Hlavní složkou zeleniny je, stejně jako u ovoce, voda. U většiny druhů je obsah vody více než 80 %. Obsah bílkovin je v zelenině zanedbatelný, stejně tak tuků. Větší množství bílkovin se nachází jen v luskové zelenině. Zelenina je však výborným zdrojem vlákniny a obsahuje nezanedbatelné množství vitaminů, minerálních a dalších ochranných látek (mohou být prevencí např. proti nádorovým a kardiovaskulárním onemocněním). Z výživového hlediska je významný obsah vlákniny (pektinu, celulózy, hemicelulóz).

Zajímavostí je, že zelenina navzdory své prospěšnosti může obsahovat i látky zdraví škodlivé. Nejčastěji jde o dusičnany, které se do zeleniny dostávají vlivem nadměrného hnojení. Výživová hodnota jednotlivých druhů exotické zeleniny závisí hodně na části, která je určená ke konzumaci. Listy zelené listové zeleniny mají jen nízkou energetickou hodnotu a vysoké procento vody, proto také rychle vadnou. Obsahují poměrně velké množství vitaminu C, kyseliny listové a minerálních látek. Karoteny jsou obsaženy zejména v tmavě zelených listech.

Tipy a triky u exotické zeleniny

Batáty

Nebo-li sladké brambory, původem ze Střední a Jižní Ameriky, jsou cenným zdrojem sacharidů a karotenu. Hodnotnější na obsah karotenu bývají odrůdy s červenou a žlutou dužinou oproti plodům s bílou dužinou. Batáty se vaří, smaží nebo pečou podobně jako brambory. Výborné jsou v kombinaci s pikantními omáčkami. Při opékání nebo grilování se velmi rychle připalují, na gril je dávejte zabalené do alobalu.

Okra (jinak také ibišek jedlý, gombo)

Je to jeden z nejstarších druhů zeleniny, který se pěstoval již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Původně pochází z Etiopie. Jedná se o jednoletou vytrvalou rostlinu, která je vysoká asi 2,5 m a má luskovité plody. Slupka je žlutozelená až tmavězelená a pokrytá jemným chmýřím. Okra se sklízí nezralá. Neměla by se uchovávat ve velkém chladu, i teplota v dolní chladničky může být pro ni již nízká. Okru před úpravou z obou stran ořízněte a krátce povařte, pak teprve dál tepelně upravte - duste, zapékejte nebo vařte. Okra totiž obsahuje slizové látky, které jinak způsobí, že pokrm velmi pění.

Fenykl

Pochází z jižních oblastí Evropy. Jeho masité listy vytváří bulvy se silnou anýzovou chutí a vůní. Fenykl je citlivý na pomačkání, snáze poté hnědne. Použít jej můžeme do salátů, ale i tepelně upravený. Při přípravě podélně rozřízněte a pak krájejte „přes vlákna“ přes kratší stranu, nikdy ne podélně, byl by vláknitý a tvrdý.

Rizika užívání exotické zeleniny

Exotická zelenina je obvykle dovážena ze zemí s nižším hygienickým standardem. Povrch proto může být kontaminován nebezpečnými mikroorganismy. Převážně bakteriemi, viry či plísněmi, které mohou vyvolat zejména průjmová onemocnění.

Druhy a rozdělení exotické zeleniny

Exotickou zeleninu dělíme nejčastěji podle částí rostliny, pro které je především pěstována a konzumována, u některé zeleniny konzumujeme více částí, proto patří i do několika druhů. Exotické zeleniny je několik tisíc druhů, proto zde uvádíme jen u nás nejznámější druhy:

Plodová zelenina - Tamarilo, Ačokča, Kalabasa

Tamarillo (rajčenka, francouzské či stromové rajče)- původně pochází z peruánských And, nyní roste zejména v Jižní Americe a na Novém Zélandě. Tamarillo je bohaté na minerální látky, zejména vápník, železo a fosfor. Dále pak významné množství vitaminu A, C a E. . Bobule jsou vejčitého tvaru s hladkou žlutou nebo červenou slupkou. Dužina je sladká (zejména červené plody) až kyselá (zejména žluté plody). Slupka je velmi hořká, proto se před konzumací loupe. Konzumuje se čerstvé, ale specifickou chuť dodává i kompotům.

Ačokča (divoká okurka, korila) - pochází z jižní Ameriky. Nejlépe se jí daří ve vlhkém a teplém klimatu. V současné době je pěstována v Bolívii a Mexiku, ale i jiných tropických zemích. Plody vypadají jako naše zelená paprika. Lze ji syrovou přidávat do salátů nebo jí tepelně dusit či vařit. V Evropě je ačokča téměř neznámá.

Kalabasa (lahvová tykev) - patří k nejstarším kulturním rostlinám světa původně pochází z Afriky, ze které se rozšířila mořskými proudy do Jižní Ameriky. Dnes se pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech. Plody jsou žluté až nazelenalé barvy. Kalabasy nejsou vhodné ke konzumaci za studena.Výtečně chutná dušená či pečená, ideálně naplněná mletým masem.