Přepadla vás chuť vyzkoušet v kuchyni něco nevšedního? Inspirujte se v ráji všech gurmánů – Belgii – a vsaďte na čekanku. Z lahodných bílých puků tu připravují ty nejlepší pochoutky. Právě v botanické zahradě v Bruselu prý v 18. století jeden ze zahradníků nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země, a pak se nestačil divit – když zem rozhrnul, uviděl velké bílé puky. Byly to vlastně listy, pevně přimknuté k sobě, které vyrostly ve tmě, a proto neobsahovaly zelené barvivo – chlorofyl. Od té doby se bílé puky, kterým se v minulosti přezdívalo „bílé zlato“, staly žádanou lahůdkovou zeleninou nejen v Belgii, ale postupně se jejich pěstování rychle rozšířilo do Holandska, Francie a dalších zemí západní Evropy.
V kolébce čekanky
Belgičtí kuchaři připravují čekanku (chicons, witloof) na mnoho způsobů. Její typická, lehce nahořklá chuť dodává na pikantnosti salátům, které se často doplňují ovocem, jogurtem a oříšky. Z čekanky se také vaří jemné smetanové polévky, zapéká se nebo se podává dušená jako lehká příloha k masu. Pokud se vám naskytne možnost navštívit belgickou restauraci, dejte si zde tradiční pokrm Chicons au gratin (Gegratineerd witloof), což je belgická čekanka v šunkovém kabátku gratinovaná v bešamelové omáčce se sýrem. Ale i když se zrovna do Belgie nechystáte a dostali jste chuť na nějakou čekankovou specialitu, máme pro vás tip. Vypravte se třeba na pražské Vinohrady do restaurace Los v Oslu. V aktuální nabídce tu mají například vynikající Arborio rizoto s vepřovou panenkou a červenou čekankou, ke kterému vám doporučí některé z belgických pivních speciálů.
Puky, nebo listy?
Čekanka je k dostání ve dvou podobách – kromě bílých puků (Witloof) se prodávají i hlávky podobné římskému salátu, které mohou mít zelené, červené (Radicchio), nepravidelně žíhané i kadeřavé (Frisée) listy. Ty jsou oproti pukům hořké, ale objevují se už i sladké odrůdy. Puky by vám měl zkušený prodavač zabalit do tmavého papíru, protože jinak na světle rychle hořknou. Stejné pravidlo je třeba dodržovat i při skladování. Jakmile tedy puky donesete domů, dejte je do sklepa či do lednice, aniž byste je vyndali z tmavého papíru. Před kuchyňskou úpravou je pak omyjte, zbavte svrchních listů a odřízněte od části kořenů. Křehké bílé listy můžete použít zasyrova do salátů nebo třeba dusit v páře a pak zapékat, podobně jako chřest.
Pro zdraví
Také odborníci na výživu a lékaři rádi vidí, že se bílé puky čekanky stále častěji objevují na jídelníčcích českých restaurací i domácích kuchyní. Na rozdíl od jiných druhů zeleniny čekanka sice není tak bohatá na vitaminy, zato má vysoký obsah vlákniny, zlepšuje průchodnost střev a pomáhá ke snižování „špatného“ cholesterolu. Přírodní cestou dokáže odbourávat tuky a během trávení v tenkém střevě na sebe umí navázat těžké kovy, jako je olovo nebo rtuť, a odvést je z těla ven. I z těchto důvodů je určitě dobré dopřát si čekanku co nejčastěji.
Italský čekankový koláč
Na tenhle koláč z čekanky návštěva rozhodně čekat nebude – je totiž hotový cobydup.
Recept - suroviny a postup
Lodičky plněné pistáciemi
Ideální lehká večeře pro dva v období, kdy potřebujete „hlídat váhu“
Recept - suroviny a postup