Artyčok – zelenina plná lásky

Ani se nechce věřit, že zelenofialové růžice artyčoku jsou ve skutečnosti druhem bodláku. Atraktivní zelenina, která báječně chutná a navíc je i účinným afrodisiakem, představuje ideální surovinu pro slavnostní večeři ve dvou i originální pohoštění pro návštěvu. Pokud byste zavítali na zahrádku některé ze španělských hospodyněk, určitě by tu mezi druhy zeleniny nechyběly půvabné zelenofialové paličky, tak typické pro artyčok (Cynara scolymus). Nejen ve Španělsku, ale také ve Francii, Itálii či Řecku jsou tyto „bodláky“, oblíbenou surovinou, ze které se připravují jednoduché pokrmy pro všední dny i rafinované sváteční delikatesy.

Pro dobré trávení i skvělou náladu

Ostatně už ve starověku se bez artyčoku neobešla žádná pořádná hostina. Už tehdy totiž staří Římané dokázali docenit nejen jedinečnou chuť této zeleniny, ale i její skvělé účinky na trávení. Ty později potvrdily vědecké výzkumy, při nichž se zjistilo, že artyčok zvyšuje tvorbu žluči v játrech a podporuje její vylučování. Proto se dnes výtažky z artyčoku používají i v lékařství při léčbě poruch trávení a prodejny se zdravou výživou nabízejí artyčokovou šťávu jako osvědčený podpůrný prostředek při hubnutí (jeden středně velký artyčok obsahuje pouze 25 kalorií). Ovšem málokdo ví, že extrakt z artyčoků je také základní surovinou při výrobě některých aperitivů a digestiv. Mezi nejznámější patří italský kořeněný likér Cynar, který kromě artyčoku obsahuje dalších 13 bylin a vyznačuje se hořkosladkou chutí. Italové ho pijí s ledem jako aperitiv, se sodou a plátkem citronu či pomeranče, nebo ho míchají s kolou, tonikem, mlékem či vaječným koňakem… a připravují z něj rozmanité koktejly.

Vše je v srdci

Artyčoky patří k dražším druhům zeleniny. Je to dáno i tím, že jejich pěstování a hlavně sklizeň jsou náročné a vyžadují ruční práci. V období sklizně, které trvá několik týdnů, chodí sběrači na poli mezi jednotlivými řádky a vybírají plody, které jsou dostatečně velké a pevné. Na našem trhu se můžete setkat hlavně s italskými, španělskými a francouzskými artyčoky. Při nákupu vybírejte jen pevné a kompaktní růžice s uzavřenými listeny bez žloutnoucích listů, které jsou znakem stárnutí. Nejchutnější a také nejzdravější je poupě rostliny – zdužnatělé lůžko nerozvinutého květu. Obsahuje spoustu zdraví prospěšných látek, například tanin, inulin, vitaminy A a B, kyselinu listovou, železo a draslík. Proniknout k lahodnému „srdíčku“ dá trochu úsilí, ale výsledek stojí za to: Vnější horní tvrdé listy odřízněte, poupata rozkrojte, z jejich středů odstraňte zbylé „vlásky“ a dejte „srdíčka“ na 20 minut vařit do osolené vody, do níž jste přidali šťávu z jednoho citronu. Jen tak si artyčoky zachovají svoji čerstvou přirozenou barvu. Takto uvařená srdíčka můžete přidávat do salátů, obkládat s nimi pizzu nebo je zapékat podobně jako brokolici. Podle jedné ze starých řeckých bájí mají zelené a fialové odstíny této zeleniny navždy připomínat oči překrásné nymfy, kterou žárlivý bůh Zeus proměnil za trest – v artyčok.

Co se osvědčilo

• Artyčoky můžete vařit i v páře – stačí je rozkrájet na poloviny a ty rozložit na napařovací vějíř. I v tomto případě nezapomeňte přidat do vody, kterou pod něj nalijete, několik plátků citronu – pro zachování barvy a jemnější chuť.
• Stonek nekrájejte, ale vždy ho před vařením ulomte. Jen tak totiž zjistíte, zda je artyčok čerstvý. Pokud by byl dřevnatý a šel obtížně ulomit, je to varovné znamení, že už má zelenina leccos za sebou.
• Přípravu pokrmů urychlí nakládané nebo mražené artyčoky.