Co nesmí chybět na posvícenském stole?

Posvícení, které se slavilo vždy ve výročí vysvěcení místního kostela, patřilo v minulosti k oblíbeným svátkům, protože představovalo zasloužený odpočinek po letních pracích na poli, zábavu a také spoustu dobrého jídla a pití.
Na stole nesměla chybět pečená husa ani tzv. zváče – malované posvícenské koláče.

Lidé vždy vyhledávali důvod k oslavám, a protože v každé vesnici připadalo vysvěcení kostela na jiný den, nebyl jednotný termín pro posvícenské radovánky. Příbuzní se navzájem zvali do okolních obcí a hody nebraly konce. To se však nelíbilo císaři Josefu II., který v roce 1786 nařídil slavit posvícení v celé zemi třetí neděli v říjnu. Lid to nadšeně přivítal – slavil ve stanoveném termínu a zároveň i v tom původním, na který byl zvyklý…

Co nejvíc hostů

Slavit na podzim bylo výhodné i proto, že už bylo dostatek nového máku do buchet, zralých švestek na povidla, hrušek na tzv. kleveru a hlavně husy už byly tak akorát vykrmené, aby mohly jít rovnou na pekáč. Však jim před blížícím se slavnostním datem hospodyně ještě přilepšovaly – do těsta na bramborové šišky jim přidávaly také kukuřici – to proto, aby měly žlutější sádlo.

Den před nedělní oslavou se roznášely tzv. zváče – posvícenecké koláče, které fungovaly jako pozvánky pro hosty. Platilo totiž, že čím více hodovníků se sejde u stolu, tím větší pocta to je pro hostitelku. Posvícení se také často propojovalo se zásnubami či svatbou.

K české huse pekingské zelí

I když se zatím na svatební radovánky nechystáte, posvícení, se vším, co k němu patří, si určitě nenechejte ujít. Sezvěte příbuzenstvo a přátele, ať je vás co nejvíc, a připravte pro všechny nezapomenutelnou hostinu.
Kromě husy můžete podávat i kachnu nebo kuřata.
Jako příloha k drůbeží pečínce pak budou nejlepší bramborové a houskové knedlíky a samozřejmě dušené zelí.

Chcete-li ho mít obzvlášť křehké a jemné, připravte ho z tzv. čínského nebo pekingského zelí.