Dožínky – oslava bohaté úrody

Poslední snop obilí sklizený na konci léta z pole byl odjakživa důvodem k radosti. Oslavy, které následovaly, provázelo veselí a také spousta skvělého jídla. Ochutnejte s námi dožínkové dobroty podle tradičních staročeských receptů!

Obžínky, homola, dóženek, dožatá… Taková a mnohá další pojmenování dostal svátek, který u nás zdomácněl pod názvem dožínky.
Podobné slavnosti se konaly odjakživa po celém světě v zemědělsky zaměřených zemích a vždy byly oslavou úspěšné sklizně a poděkováním přírodě za poskytnutou úrodu.
Opulentním hostinám a radovánkám ale předcházely dny naplněné těžkou fyzickou prací, trvající doslova od slunka do slunka. Není tedy divu, že konec takové dřiny a její výsledky museli lidé pořádně oslavit.

Uctívaná zrnka

K tradičním zvykům patřilo odvážení posledního snopu obilí z pole, pletení dožínkového věnce a jeho předání hospodáři. Následovala bohatá hostina s hudbou a tancem, na niž se chasa těšila po celý rok.
Připravovaly se především moučné pokrmy, protože různé druhy obilí byly symbolem blahobytu. Lidé také věřili, že jim zajistí dostatek úrody při příští sklizni. Například dožínkový věnec upletený z obilí a zdobený barevnými stuhami si věšeli nad hlavní vchod do stavení, o Vánocích si jím zdobili prostřený stůl a na jaře zrnka z něj přimíchávali do osiva pro příští setbu.

Koláče, husy, pivo

A na jakých specialitách si naši předci o dožínkách nejraději pochutnávali?
Tradičně se pekl sladký dožínkový snop z kynutého těsta jako symbol konce žní. V každé chalupě hospodyně připravovaly koláče a vdolky, stoly se prohýbaly pod vonícími drůbežími pečínkami (tradičně se pekly husy a kachny) a pilo se dožínkové pivo.
Například v Polabí se vařil tzv. kaldoun – silná polévka z husích nebo kachních drobů, zahuštěná smetanou či mlékem a ochucená muškátovým oříškem. Protože je sytá, nahradí i hlavní jídlo a hodí se i jako životabudič po příliš bujarých oslavách.