Estonský kringel – lahodný a efektní moučník

Kynuté těsto se v kombinaci s cukrem a skořicí objevuje v různých podobách po celé Evropě. U nás je oblíbený tradiční staročeský trdelník, v Estonsku zase pečou tzv. kringel – skořicový věnec, který nejen výborně chutná, ale na stole i krásně vypadá. Skvělý je i s makovou nebo oříškovou náplní.

Kringel znamená v němčině kruh nebo prstenec. Podle dostupných historických pramenů pochází tento moučník ze Skandinávie a původně se jednalo o slané pečivo. Až později se objevila sladká varianta.

Těsto je jen „obal“ pro náplň

V čem vlastně spočívá kouzlo kringlu? V podstatě se jedná o závin obrácený na ruby, který  se plní různými náplněmi. Nejoblíbenější je skořicová, do níž můžete přidat hrozinky, mandle nebo třeba sušené brusinky. Kdo nemá rád skořici, může vyzkoušet kringel s ořechovou nebo makovou náplní.
Nastrouhaná jablka, tvaroh nebo povidla si ale raději ponechte na klasický štrúdl, ta se pro tenhle věnec moc nehodí.

Estonský kringel se peče z kynutého těsta, které není nijak chuťově výrazné, neobsahuje příliš tuku ani cukru, a proto nijak nekonkuruje náplni – ba naopak. Dá jí dobře vyniknout (jinak je tomu v případě vánočky nebo štoly, kde je žádoucí, aby chuť těsta byla dominantní).

Ostrý nůž a zručné ruce

Aby věnec ve výsledku vypadal opravdu hezky, je důležité dobře ho „umotat“. Připravte si proto kromě nelepivého válečku i ostrý nůž. Vtip je v tom, že rozválenou placku potřenou náplní nejprve zabalíte jako roládu a pak ji středem po celé délce rozříznete. Obě poloviny – pruhy – následně obrátíte řeznou plochou vzhůru a volně překládáte přes sebe, až z nich spletete jednoduchý cop. Řezné plochy ještě můžete paotřít zbytkem skořicové náplně. Oba konce pak spojíte do tvaru věnce.

A je jen na vás, zda budete věnec z těsta splétat na válu, a pak ho přenesete na plech pokrytý pečicím papírem, anebo ho „umotáte“ rovnou na plechu, abyste si ušetřili krkolomné přenášení…

Čekáte-li návštěvu, připravte kringel den předem, protože rozleželý je druhý den lepší.

Autorkou fotografie je čtenářka Kristýna Olivová.