Houbařská sezona v plném proudu

Přibližně od srpna do konce října jsou všichni milovníci houbaření v plné pohotovosti. A když se počasí vydaří – tedy hodně zaprší a pak stoupnou teploty, vracejí se z lesů s plnými košíky. Pak už zbývá jen se rozhodnout, jak s houbami naložit…

Houby jako nakládaná delikatesa

Jednou z možností je houby opravdu naložit – třeba do octového nálevu. Pro tento účel se hodí spíš mladé, pevné a menší houby.
Postup je jednoduchý…čištěné houby vložíme na 5 minut do vroucí osolené vody a pak je propláchneme studenou vodou.
Do kastrůlku dáme vodu s octem (na 1 díl 8% octa 2 až 3 díly vody), osladíme a přidáme bobkový list, kuličky pepře, nové koření, hořčičné semínko a vše krátce svaříme.
Do připravených, pečlivě vymytých zavařovacích sklenic pak houby naskládáme.

Můžeme přidat i na kolečka nakrájenou cibuli, mrkev, plátky česneku, někdo má rád na nudličky nakrájenou papriku, růžičky květáku nebo kolečka křenu. Možností je spoustu.

Pak houby zalijeme připraveným nálevem a sterilizujeme asi 30 minut při 90 °C. Takto konzervované vydrží i několik let.

Sušené houby

Ještě jednodušší je nasušit si houby do zásoby. Můžetme sušit postaru – tedy rozložit nakrájené tenké plátky hub na archy papíru a v průběhu sušení je pak chodit kontrolovat a obracet. Tahle tradiční metoda ale vyžaduje dostatek prostoru i vašeho času.
Mnohem praktičtější je naskládat večer plátky hub na síta elektrické sušičky a ráno pak jen usušené houby nasypat do plátěných nebo papírových sáčků.

Dobře usušená houba by neměla být vlhká, jinak by mohla plesnivět. Pokud se vám naopak podaří houby přesušit, raději je rozemelte na jemný prášek a ten přesypte do dobře těsnící nádoby. Získáte tak aromatické houbové koření k ochucení guláše, omáčky nebo bramboračky.

Jde se na houby – vsaďte na klasiku

S houbami není radno příliš experimentovat. Pokud je příliš neznáte, sbírejte jen ty tradiční, jako je hřib, křemenáč, klouzek nebo liška. Houbám se nejlépe daří v prosvětlených smíšených nebo listnatých lesích.

Hřib hnědý

Právě tady se nejčastěji setkáte s hřibem hnědým (lat. Boletus badius/Xerocomus badius). Poznáte ho snadno podle spodní strany klobouku, která je světle žlutá, ale po dotyku rychle modrá.

Mladé malé hříbky naložte do octa nebo panenského olivového oleje. Někteří fajnšmekři hříbky nakládají i do vína, ale to se příliš neshoduje s rčením, že houby by se nikdy neměly kombinovat s alkoholem…

Každopádně hřiby lze báječně využít jako přílohu k dušenému masu, do polévek i omáček.

Křemenáč osikový – pastva pro oči i pro žaludek

Když spatříte pod osikami nebo topoly jemně plstnatý, oranžově červený klobouk, nejspíš začnete skákat radostí. Křemenáč osikový (lat. Leccinum rufum) totiž nelze jen tak snadno přehlédnout.
Houba bývá vysoká až 25 cm, mohutný třeň (lidově nožička) je bělavý a pevný, pokrytý černými šupinkami. Dužnina je tvrdá, a asi i proto se jí hmyzí larvy obvykle vyhýbají, takže houby nebývají červivé.
Z křemenáče si nejvíce pochutnáte na řízcích – stačí klobouky nakrájet na 0,5 cm plátky a pak je obalit v klasickém trojobalu – mouka-vajíčko-strouhanka. Úžasné jsou i řízky z bedel, pokud na ně natrefíte…

Pokud si chcete obalování drobnějších kusů hub usnadnit, nasypte mouku a pak i strouhanku do mikrotenových sáčků.

Houby nejprve vložte do sáčku s moukou, opatrně potřeste a pak je vysypte do misky s rozkvedlanými vajíčky.

Poté jednotlivé kousky vybírejte vidličkou, nechte přebytečné vajíčko okapat a následně vkládejte do sáčku se strouhankou. Opět zlehka potřeste – a můžete smažit.

Klouzek obecný – malý, ale šikovný

Klouzka obecného (lat. Suillus luteus) poznáte podle mazlavě slizkého, lesklého klobouku, který se dá dobře sloupnout. Právě proto se mu přezdívá třeba loupáček nebo na Slovensku sopľačka …
Klouzek roste hojně v jehličnatých a smíšených lesích, ovšem pouze pod některými druhy borovic, zejména pod borovicí lesní.
Nejvhodnější je použít čerstvé klouzky rovnou do smaženice nebo  do skvělé houbové omáčky.

Ovšem pozor, při tepelné úpravě vydá velké množství šťávy, takže je lepší klouzky nejprve krátce povařit. Získanou šťávu ale nevylévejte, dobře se hodí třeba do omáčky. Klouzky jsou skvělé také s osmaženou slaninkou, cibulkou a vajíčky.

Kotrč kadeřavý – květák v lese

Kotrč kadeřavý (lat. Sparassis crispa) připomíná spíš květák nebo lidský mozek. Poznáte ho podle žlutobílé až okrově nahnědlé barvy a typické oříškové vůně i chuti. Na tuhle skvělou houbu můžete „narazit“ od pozdního léta do pozdního podzimu. Když si zapamatujete, kde jste ho našli, máte vyhráno – na stejném místě totiž vyrůstá každoročně.
Kotrč se velmi dobře suší, nejlépe zavěšený na provázku jako šunka na světlém vzdušném místě. Kotrč můžete obalit v pivním těstíčku a prudce je osmažit, ale úplně nejlepší bude uvařit z něj falešnou dršťkovou polévku.

Několik dní navíc vydrží, jestliže jej uložíte do hlubokého talíře naplněného studenou vodou a takto jej uložíte do chladničky.

Co možná o houbách nevíte …?

Jsou hůře stravitelné, protože stěny jejich buněk jsou z polysacharidu chitinu, který odolává účinkům trávicích šťáv lidského organizmu.

Obsahují různé vitaminy, například vitaminy skupiny B, provitamin karoten, menší množství vitaminu D, E a K, nejméně pak vitaminu C.

Z minerálních látek obsahují hlavně draslík, fosfor, vápník a železo – dokážou hromadit minerální látky z půdy, významné pro enzymatické procesy probíhající v lidském těle.

Rozemleté sušené houby můžete použít jako koření do polévek a omáček.

Houby potřebují k růstu světlo – jedinou výjimku představují žampiony.

Skvěle chutnají lišky, které rostou pouze v čistém prostředí (potřebují hodně vlhkosti, proto je najdete třeba v jižních Čechách nebo v Pošumaví).

Pozor, neplatí pověra, že když je houba červivá a okousaná od plžů, je stoprocentně jedlá.

Novinka pro IT houbaře

S mobilní aplikací Na houby, kterou vyvinula dvojice českých vývojářů, stačí vyhlédnutý úlovek nasnímat telefonem a program už sám vyhodnotí, zda je houba jedlá, či ne.
Nová česká aplikace, která je zdarma, tak částečně nahradí klasický atlas hub.
Sami tvůrci ale rozhodně nedoporučují spoléhat se na ni na sto procent a radí obrátit se v případně nejistoty na zkušené mykology. A sami taky upozorňují, že po rozbalení v telefonu aplikace zabere asi 100 MB paměti.