Kdoule – rafinovaná podzimní laskomina

Při podzimních procházkách vás možná zaujal strom se zvláštními žlutými plody, na povrchu plstnatě chlupatými, které připomínají křížence jablka a hrušky. Jsou to kdoule, jedinečné ovoce, na kterém si pochutnávali už staří Římané.

Přiveďte je k varu

Kdouloň, latinsky Cydonia vulgaris, nejspíš dostala své jméno podle řeckého města Cydon (dnešní Chania) na ostrově Kréta. Právě tady byla kdysi hojně rozšířená a představovala symbol lásky – nevěsty ji dostávaly darem o svatebním dnu. Do syrové kdoule ale raději nekousejte – dočkali byste se jen trpkého zklamání. A to doslova, protože tohle zvláštní ovoce je v syrovém stavu nepoživatelné a jeho dužnina tuhá, kyselá a trpce svíravá. Kdoule raději odneste domů do kuchyně a nechte je plavat – nejlépe v hrnci s vodou. Pokud totiž plody krátce povaříte nebo podusíte, získáte výjimečnou ingredienci jantarové barvy, která příjemně voní a hlavně lahodně chutná. Dužnina navíc obsahuje velké množství pektinu, proto ji dobře využijete třeba pro přípravu marmelád, džemů nebo rosolů.

Pramáti všech marmelád

Málokdo dnes už ví, že to byla právě nenápadná kdoule (v portugalštině marmelo), která dala vzniknout pojmu marmeláda (produkt, který vzniká svařením ovocné šťávy a následným přirozeným působením pektinu v ovoci nebo doplněním želírovacího přípravku.). První marmelády se připravovaly výhradně z kdoulí, k nimž se přidávala růžová voda, a pochutnávali si na nich už labužníci v Říši římské. Později se kdoule mísily s citrusy, především s citrony, pomeranči nebo mandarinkami. Dnes legislativa Evropské unie označuje pojmem marmeláda pouze ty produkty, které tvoří minimálně z 1/5 citrusové plody. Jestliže si tedy připravíte podobnou dobrotu pouze z kdoulí, říkejte jí raději zavařenina, ovocná směs nebo prostě kdoulovka.

K(d)oule plné zdraví

Léčivých vlastností kulatých žlutých plodů si byla vědoma už moudrá abatyše Hildegarda, německá mystička, přírodovědkyně a lékařka, a také významný renesanční lékař Matthioli popsal příznivé účinky kdoule na lidské zdraví ve svém Herbáři. Kdoule obsahuje především vitaminy B a C a je bohatá na minerály, jako je vápník, draslík, železo, fosfor nebo zinek. Pečené nebo vařené kdoule prý mají silné antirevmatické účinky, proto lidoví léčitelé doporučují lidem, kteří trpí revmatickými obtížemi, aby alespoň jednou týdně konzumovali několik pečených kousků tohoto ovoce. Známé jsou i pozitivní účinky kdoulí na trávení. A například v Íránu se prý z kdoulových semen tradičně připravují kapky proti kašli.

Vůně dálek

Kdoule je také velmi oblíbená například ve Španělsku. Pokud tedy při svých cestách zabloudíte na Pyrenejský poloostrov, určitě si nenechte ujít příležitost ochutnat zdejší kdoulovou zavařeninu. Ale pozor, v  samoobsluze ji běžně nekoupíte. Španělé ji pod názvem dulce de membrillo prodávají hlavně v řeznictví a rádi ji kombinují třeba se sýry. Ale i když zůstanete doma a rozhodnete se překvapit rodinu něčím výjimečným, kdoule je sázka na jistotu. Můžete ji připravovat jako delikatesu s masem, nebo z ní udělat dětem sladkou večeři. A na závěr pro vás máme zaručený tip: Pár kousků ovoce si schovejte a vložte je volně do prádelníku nebo na dno skříně, stejně jako to dělaly naše babičky. Kdoule bude postupně vysychat a přitom dodá vašemu oblečení jemnou nezaměnitelnou vůni. Ta má navíc žádoucí pozitivní účinky – dokonale odpuzuje šatní moly.