Hrkající vozík plný kovového šrotu, anebo pravidelné železné neděle si pamatuje mnoho z nás ještě z dob dětství. I dnes můžeme v mnoha obcích třídit kovy v rámci železných nedělí, kdy se odpad odváží v určitý den od domu. A stejně jako kdysi můžeme kovy odvézt do výkupny surovin, nebo do sběrných dvorů. Některé věci se ale v oblasti třídění kovů změnily. Jaké? Proč bychom měli kovy vždycky třídit? Co patří do šedých kontejnerů a další zajímavosti o třídění odpadu z kovu na Jakvkuchyni.cz!
Kromě výše uvedených možností třídění kovů můžeme kovový odpad v předem určený den vytřídit do přistavených velkoobjemových kontejnerů.
A dnes navíc můžeme kovy a kovový odpad třídit čím dál častěji do sběrných nádob, které jsou určeny pouze k třídění kovového odpadu.
Obvykle se jedná o kontejnery či kontejnery či popelnice v rámci třídicích hnízd. Tyto nádoby bývají označeny šedou samolepkou s instrukcemi, jaké odpady můžeme do nádob třídit.
V některých obcích je možné třídit kovy společně s jiným druhem odpadu, proto se vždy řiďme samolepkami na nádobách, které upřesňují specifika třídění odpadu v dané obci. V Horní Dolní se totiž může třídit odpad jinak než ve Velké Malé a to v závislosti na možnostech svozových společností a zpracovatelů odpadu.
Recyklační symboly kovů
Recyklační značky na kovových obalech produktů nám říkají, které obaly můžeme třídit a z jakého kovu jsou vyrobeny.
Symboly materiálového složení a informace o jejich využití tvoří znak trojúhelníku složeného ze šipek, ve kterém jsou číslice v rozmezí od 40 do 49, a pod ním jsou uvedeny písmenné zkratky:
- 40, zkratka FE: takto jsou označeny kovové obaly ze železa;
- 41, zkratka ALU: toto označení mají obaly vyrobené z hliníku;
- 42 až 49: slouží k označení obalů vyrobených z ostatních kovů.
Jaký kovový odpad můžeme třídit?
- prázdné nápojové plechovky (např. plechovky od energetických nápojů; piva apod.);
- kovové uzávěry, víčka;
- prázdné kovové tuby;
- prázdné konzervy;
- alobal;
- hliníková víčka (ideálně ve větším množství například zmačkané do kuličky);
- zcela vyprázdněné aerosolové kovové obaly – spreje (nádoby od šlehaček, spreje na vlasy, antiperspiranty a deodoranty), větší množství je lepší odnést do sběrného dvora;
- kancelářské sponky;
- ostatní kovový odpad jako je třeba nádobí, klíče, kleště a další nářadí bez plastických částí.
Pokud si nejsme jisti, zda můžeme daný odpad třídit do sběrných nádob na kovy, můžeme se s dotazem obrátit na obec, či na svozovou společnost, která svoz odpadu v obci zajišťuje.
Mezi tříděný kovový odpad však rozhodně nepatří:
- nápojové kartony;
- plechovky od barev, ředidel a jiných chemikálií (tento druh odpadu musíme odložit na místa určená k odevzdávání nebezpečných odpadů);
- těžké kovy (olověné předměty aj.);
- obaly od sprejů, v nichž je zbytek obsahu, totéž platí u kovových tub;
- části automobilů.
Proč bychom měli kovy třídit?
Jedním z mnoha důvodů je, že většinu kovů těžíme v přírodě a jejich těžbou poškozujeme právě přírodu, která musí těžbě ustoupit. Zejména těžba těžkých kovů pak může mít negativní vliv na zdraví lidí, vodních toků, půdy v jejím okolí. Zátěž z těžebních procesů, přepravy a zpracování kovů má negativní dopad na stav ovzduší a jedná se o energeticky velmi náročné procedury.
Recyklací kovů šetříme přírodu, životní prostředí, energie – více v článku Infografika: třídění a recyklace kovů v ČR.
Kovy jsou navíc primární surovinou a jejich zdroje nejsou nevyčerpatelné. A můžeme-li je třídit a umožnit tak jejich recyklaci, neměli bychom nad tímto krokem váhat ani chvíli!
Ostatně takový hliník můžeme recyklovat téměř donekonečna, bez ohledu na to, zda je z Humpolce, nebo odjinud. Tak proč to nevyužít, že?
Recyklace kovů
Vytříděné kovy z kontejneru následně putují do sběrného dvora. Například v pražských Vysočanech byla zřízena třídicí linka – zdejší pracovníci nejprve zbaví kovy ostatních nečistot a nevhodných částí.
V další fázi na kovy čeká rotující magnet, který oddělí železo od hliníku, a dalších neželezných kovů.
Ty pak spolu s hliníkem postupují dále k „vířivce“, která je vystřelí do prostoru, kde jsou následně stlačeny do velkých balíků.
Balíky jsou transportovány do drtiče, následně vyčištěny od barevných částí a zpracovány například na automobilové součástky, díly do stavebnictví a podobně.
U hliníku je recyklace jednodušší, než u železa, lze jej víceméně snadno přetavit na nový výrobek. Obrovsky se tím šetří životní prostředí jednak proto, že se hliník v přírodě nerozkládá a nevytříděný zůstává na skládce, ale také proto, že je jeho získání z vytěženého bauxitu energeticky nesmírně náročné. Mysleme na to, až budeme jednou třeba řešit, co s hliníkovým ešusem, nebo s víčky od jogurtů.
Třiďme (nejen) kovy s železnou odhodlaností, příroda se nám za to odmění!