Mikulášská nadílka – symbol začátku Vánoc

Jakmile se v setmělých ulicích mihne první tajemná postava Mikuláše doprovázená Andělem a Čertem, je to neklamné znamení, že Vánoce jsou za rohem. Děti ochotně recitují básničky, jen aby dostaly sladkou nadílku, a dospělí? Ti mají aspoň dobrý důvod se v tom předvánočním shonu zastavit a dát si něco na zahřátí…

Kdo tady vlastně straší?

Mikulášské oslavy probíhají v Apulii, jsou vždy na jaře a trvají téměř celý měsíc. To u nás je čekání na Mikuláše a jeho partu tradičně spojováno s 5. prosincem, přestože svátek sv. Mikuláše je až 6. prosince (datum úmrtí biskupa Mikuláše z Myry). Vysvětlení je jednoduché – zvyk pochází z doby, kdy den pro lidi nezačínal ránem, ale nocí, tedy okamžikem, kdy na nebi vyšla první hvězda. U nás i na Slovensku má Svatý Mikuláš odjakživa podobu statného muže s dlouhým bílým plnovousem, oděného do bílého pláště, s biskupskou čepicí (mitrou) na hlavě a dlouhou berlou. Jeho doprovod pak tvoří nesourodá dvojice Anděla s Čertem. Ovšem vždycky tomu tak nebylo. Ještě v 18. století měl mikulášský průvod ráz masopustního reje, kde kolem vážené postavy Mikuláše křepčila spousta maškar, jež ale neměla s křesťanstvím moc společného. Například Ambrož lákal děti na cukroví, a pak je vyplácel koštětem. A co teprve Perchta, která na Podřipsku strašila lidi tím, že jim za nestřídmost provrtá břicho… Každopádně v 19. století se z téhle bandy vyčlenili Anděl s Čertem a od té doby věrně doprovázejí Mikuláše jen sami dva.

Perníčky nesmějí chybět

Naši předkové prožívali oslavy Svatého Mikuláše trochu jinak, než my. Začátkem prosince šetřili zásoby jídla na blížící se Vánoce, proto nejedli maso, postili se, a spíš si dopřáli sladkosti a sušené ovoce. K oslavám Mikuláše patřily krásně nazdobené perníčky. Ty původní se nazývaly “peprníky” a připravovaly se z mouky, medu a pepře. Z nich se později staly perníky, ve kterých už pepř chyběl… Ženy je připravovaly na Vánoce a část jich nosily na mikulášské jarmarky, kde se kromě perníčků prodávaly třeba ošatky, teplé ponožky, svetry a další praktické věci hodící se na zimu. Lidé si v tu dobu vyráběli doma i zvykoslovné předměty, které je měly chránit před zlými silami, přinášet jim zdraví a dokonce měly za úkol ovlivnit počasí, aby přálo úrodě. Třeba ježek vytvořený z jablka s bodlinami ze špejlí nebo párátek, na nichž byly navléknuté rozinky, měl zajistit, aby jabloně rodily a bylo i dostatek vína.

Tuhle jednoduchou, ale působivou dekoraci můžete nechat vyrábět i menší děti, až se budou dívat na televizní pohádky. Kromě rozinek můžou navlékat křížaly nebo želé bonbonky…

A jak se slaví ve světě?

Mikuláš je nejvíce uctívaný v Rusku, kde se stal dokonce patronem země. Biskupa Mikuláše z Myry ale jeho skutky proslavily i v dalších slovanských zemích a také v Německu, Francii či Nizozemsku. Právě nizozemské děti mají svého svatého muže, kterému říkají Sinterklaas, a který přijíždí na bílém koni v doprovodu  Černého Petra (Zwarte Piet). Ten tu plní úlohu našeho čerta a do pytle z jutoviny zavírá neposlušné děti… Ty se na něj ovšem dobře připravují – 5. prosince si postaví boty do blízkosti komína (nebo k ústřednímu topení) a do nich nachystají mrkev nebo seno pro Sinterklaasova koně. Za odměnu tu pak najdou malé dárky v podobě sladkostí. Děti ze severního Nizozemska dostávají dárky stejně jako ty naše 5. prosince večer, zato děti v jižním Nizozemsku, v Belgii, Lucembursku nebo severní Francii si na ně musí počkat až do rána 6. prosince.

Víte, proč se na Mikuláše dávají sladkosti do punčochy?

Podle pověsti biskup Mikuláš z Myry obdaroval tři dívky ze zadlužené rodiny třemi pytlíčky se zlaťáky, aby měly na věno. Každé dívce hodil pytlíček se zlaťáky v noci oknem do místnosti, kde spaly. Té třetí prý spadl pytlík se zlaťáky přímo do zavěšené punčochy…