Nepromeškejte jarní zeleninovou sezonu!

Chcete-li svému tělu dopřát opravdovou vitaminovou bombu, nakupte si jarní zeleninu nejlépe od farmáře a připravte si z ní čerstvý salát nebo lehký oběd. Z hlediska zdravé výživy patří mezi nejcennější jarní zeleninu mrkev, chřest, kedluben a ředkvička.

Mrkev

Pro lepší trávení i přirozené opálení

Původní rostlina pocházející z jižní Asie měla oproti dnešní vyšlechtěné odrůdě mrkve obecné seté tenký a bílý kořen. Právě v kořeni jsou shromážděny všechny živiny – především betakaroten, z něhož si tělo vyrábí vitamin A, selen – důležitý pro naši odolnost vůči stresu, vitaminy B, C a mnohé další. Mrkev je také vítaným zdrojem vlákniny. Díky betakarotenu obsaženému v mrkvi je pokožka odolnější vůči slunečnímu záření a získává i přirozeně opálený vzhled, což je zvláště teď na jaře pro mnoho z nás velmi aktuální.

Chcete-li „vytáhnout“ z mrkve maximum betakarotenu, je lepší ji krátce podusit, nejlépe se lžičkou rostlinného oleje. V této formě dodá tělu dvojnásobnou dávku tohoto provitaminu, než když ji konzumujete v syrovém stavu. A díky rostlinnému oleji, v němž se karotenoidy rozpouští, se betakaroten snáze vstřebá.

Mrkev s jablky? Společně jen do salátu!

Na obsah cenných látek a kvalitu zeleniny má zásadní vliv i její skladování – přestože v salátu si mrkev velmi dobře rozumí s jablky, při skladování je raději uchovávejte odděleně. Jablka totiž při dozrávání vylučují etylen, který způsobuje hořknutí mrkve. Na rozdíl od cibule a česneku je pro mrkev ideální prostředí v chladničce, kde je přiměřeně chladno a vlhko. Pokud by se však skladovala při příliš nízkých teplotách, zesklovatěla by a ztratila chuť.

Tipy na mrkvové dobroty

Mrkev nabízí nekonečně mnoho možností zpracování. Mrkvová šťáva (v bio kvalitě) je jednou z prvních, které můžeme podávat kojencům. Očištěný a omytý kořen, nakrájený na kolečka, spolu s plátky jablek poslouží jako zdravá svačina pro děti. Nahrubo nastrouhaná mrkev doplněná kostičkami ananasu, nasekanými ořechovými jádry a ozdobená kopečkem kysané smetany směle nahradí sladký dezert. A dušená mrkev je tím nejvhodnějším jídlem při rekonvalescenci po nemoci, pro děti i starší lidi nebo v rámci redukční diety.

Víte, jak správně nakupovat a podle čeho vybírat zeleninu, třeba na farmářských trzích? Poradíme vám zde.

Chřest

Elixír mládí a lásky

Jemná zelenina rodu Asparagus si získala skvělou pověst potraviny, která oddaluje stárnutí a působí jako afrodisiakum. Je bohatá například na bílkoviny, vápník, železo, hořčík, zinek, draslík, síru, fosfor, vitamín C, A, B, E, alkaloid asparagin, glykosid coniferin a vanilin. Na výběr jsou bílé, zelené (i fialové) druhy. Bílé odrůdy, které jsou jemnější než zelené, se pěstují důkladně přihrnuté zeminou a přikryté černou fólií, aby k nim nemohlo světlo a nenastala fotosyntéza způsobující zezelenání rostliny. Vhodný čas pro nákup bílého chřestu je právě nyní, ale pospěšte si, protože sezona chřestu oficiálně končí 24. 6. – na svatého Jana. Oproti tomu zelený chřest, k němuž světlo může, sice nemá tak delikátní chuť, ale zase obsahuje více vitaminu C a jeho příprava je snazší. Zelený chřest totiž není třeba loupat, stačí jej pouze omýt a odlomit dřevnaté konce.

Čerstvý chřest poznáte snadno – hlavičky má pevně semknuté k sobě, hezky se leskne jeho povrch, stonky jsou pevné, takže se nedají ohnout a rostlina příjemně voní.

Chřest potřebuje pečlivou přípravu

Na vaření chřestu je nejlepší pořídit si speciální vysoký hrnec. Jednotlivé oddenky svážeme do otýpky, postavíme do hrnce a zalijeme slanou vodou tak, aby sahala k hlavičkám, které se tak uvaří v páře. Pak je nutné chřest rychle zchladit, například v míse s vodou, do níž jsme přidali led. Díky tomu si zelený chřest zachová svěží barvu. Zelený chřest vynikne v orientálních jídlech, která obsahují česnek, zázvor apod. Při přípravě bílé odrůdy chřestu je třeba postupovat opatrněji. Nejprve jednotlivé oddenky od hlaviček směrem dolů asi 3 cm oloupeme tak, aby na nich nezůstaly žádné stopy po slupkách. Spodní konce asi 2 cm odspodu odřízneme. Do vody, v níž se bude bílý chřest vařit, přidáme sůl, pár kapek citronu, lžičku másla a trochu cukru, který přehluší případnou hořkou chuť. Bílý chřest výborně chutná s jemnou sýrovou omáčkou, bramborami a hodí jako příloha k rybám nebo k telecímu masu.

Kedluben

Bulva plná zdraví

Podle statistik sní každý občas ČR 2,5 kg kedluben za rok… Mohli bychom jich ale sníst ještě víc! Jedná se o jednu z nejrozšířenějších košťálovitých rostlin,  která má pro náš organismus velký přínos. Kedlubna obsahuje například cholagogum, látku zvyšující vylučování žluči a urychlující vyprazdňování žlučníku. Dále v ní najdete sloučeniny síry, které působí proti bakteriím, inositol, jež podporuje dobrou paměť, biotin pro hezkou pleť a kvalitní vlasy, a spoustu dalších zdraví prospěšných látek. Většinou se konzumují hlízy. Tepelně se ovšem mohou připravovat i listy, které oproti hlízám obsahují více vitaminu C a vápníku. Kedluben pochází z oblastí okolo Středozemního moře. Dnes se můžeme setkat s bílými i modrými odrůdami (ty jsou ranější a odolnější proti popraskání). Známou českou odrůdou je pozdní bílý  ‚Gigant‘, který má bulvy o hmotnosti 3 až 4 kg, jež nepraskají, nedřevnatí a dobře se skladují.

Během teplejšího období roku bude nejvhodnější místo pro skladování kedluben ve spodní zásuvce chladničky, v zimě je můžete zkusit uchovat v dobře izolované nádobě na balkoně.

Kedluben na mnoho způsobů: od zelí až po řízky

Kedluben můžete konzumovat různými způsoby – syrový nebo tepelně upravený. Velmi chutné je kedlubnové zelí, které můžete podávat jako přílohu všude tam, kde byste nabídli „obyčejné“ zelí. Z plátků najemno nastrouhaných kedluben můžete připravit výborné placky na způsob bramboráků. Plátky kedlubny můžete obalovat jako řízek a smažit nebo zapékat. Protože tato zelenina nemá nijak výraznou chuť, dobře se doplňuje s různým kořením, česnekem a se zelenými bylinkami (např. bazalka nebo tymián).

Ředkvička

Pálivá kulička nabitá vitaminy

Ředkvičky, které k nám před staletími přicestovaly z Blízkého východu a Japonska, se dnes nabízejí ve více než čtyřiceti různých kultivarech a mnoha barevných odstínech. K těm nejznámějším patří rané červené odrůdy s krásnými ženskými jmény – Lidka, Lucinka a nejnověji Ester… Z bílých ředkviček se nejčastěji pěstuje odrůda Albena, novinkou je Blanka, z fialových je to pak Viola a ze žlutých Zlata. Typickou štiplavou chuť, kvůli níž děti často odmítají ředkvičky konzumovat, způsobují hořčičné oleje. Tyto látky ochraňují samotné bulvy před napadením škůdci. Podobně pak působí po požití i v našem těle, kde mají dezinfekční účinky v celém trávicím traktu. Zde likvidují bakterie a plísně, které by nám mohly způsobovat řadu zažívacích potíží, podobné účinky mají v dutině ústní či nosohltanu. Pravidelnou konzumací ředkviček tedy můžeme velmi efektivně podpořit imunitu a potlačit infekce.

Na jaře bulvičky obsahují nejvíce silic, proto jsou také nejpálivější. Snadný způsob, jak tento projev zmírnit, je ředkvičky před konzumací trochu posolit.

Vaření

Při kuchyňské úpravě používejte ředkvičky výhradně v syrové podobě. Varem byste všechny cenné látky zničili. Známé a oblíbené jsou ředkvičky nakrájené na plátky v kombinaci s čerstvým chlebem, který je namazaný máslem. Báječnou přílohou je i jednoduchý salát z ”najemno” nakrájených ředkviček a zálivkou připravené z citronové šťávy, cukru a soli. Ředkvičky Vám také skvěle poslouží ke zdobení pokrmů.

Pokud si opatříte důmyslná vykrajovátka, můžete naučit děti, co všechno mohou z ředkviček vyrobit. Budete překvapeni, jak rychle si je oblíbí a na lehce pálivou chuť si ani nevzpomenou.

Když ředkvičky vybíráme v obchodě, musí být tvrdé, křehké, šťavnaté se svěžími nepřerostlými listy. Malou nevýhodou je, že se nedají příliš dlouho skladovat, proto je lepší sníst je hned čerstvé. Pokud chcete, aby vám vydrželi aspoň 3 dny v chladničce, ponechte jim natě a část listů a postavte je na talířek s vodou.