Zajímají vás informace na obalech potravin? Pokud vám není jedno, co jíte, možná už jste s sebou začali za tímto účelem nosit do obchodu lupu. To je trošku s nadsázkou, ale v některých případech aby písmo pohledal… Přestože mají výrobci potravin předepsanou minimální velikost písma, aby si každý mohl přečíst, co daná potravina obsahuje, často text nelze přečíst. Kromě velikosti písma má výrobce povinnost uvádět na každém výrobku několik údajů. Jakých? Zavítejte s námi do světa obalů a jejich značení.
Jaké informace nesmí chybět na obalech potravin?
Chybět nesmí název potraviny, seznam složek, z nichž se skládá, alergenní látky, množství potraviny, datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti, podmínky uchování nebo podmínky použití potraviny, výrobce a země původu, výživové údaje.
Povinné údaje na obalech potravin – výživové údaje
Najdeme je vypsané zpravidla v tabulce a dočteme se zde, kolik nám potravina poskytne energie v kilojoulech (kJ) nebo kilokaloriích (kcal). Pozn. 1 kJ = 4,2 kcal. V tabulce bychom dále měli najít množství hlavních živin potraviny.
Množství tuků a jejich složení
Měl by zde tedy být uveden celkový obsah tuků v gramech a dále také množství nasycených mastných kyselin. Jejich vysoká konzumace neprospívá, oproti tzv. nenasyceným mastným kyselinám, zdraví, proto musí být ve výživových údajích také uvedeny, abychom si mohli hlídat jejich přijaté množství. Dobrovolně může výrobce detailněji rozepsat složení obsažených tuků a vypsat i množství mono a polynenasycených mastných kyselin.
Množství sacharidů a jejich složení
Dále zde musí být uveden celkový obsah sacharidů a vzápětí, kolik z uvedených sacharidů činí cukry, neboli mono a disacharidy (glukóza, fruktóza, laktóza). Z těchto údajů ale nepoznáme, zda se jedná o cukry přirozeně obsažené, nebo přidané.
Z tohoto důvodu je dobré podívat se přímo do složení, kde můžeme přidané cukry najít nejčastěji v podobě glukózo-fruktózového sirupu, nebo je uvedena přímo fruktóza, sacharóza (neboli řepný cukr) či přírodní sladidla jako med, agávový, datlový, rýžový a další sirupy.
Povinné/nepovinné údaje o množství vlákniny, bílkovin či vitaminů
Informace o množství vlákniny, kterou daná potravina obsahuje, je dobrovolným údajem. Povinným se stává až tehdy, pokud výrobce obsah vlákniny zdůrazňuje na obale nějakým schváleným výživovým nebo zdravotním tvrzením.
Uveďme si to na příkladu: „výrobek má vysoký obsah vlákniny“ je výživové tvrzení, nebo že „obsažená vláknina snižuje hladinu krevního cholesterolu“, kdy se jedná o zdravotní tvrzení.
Pro to, aby výrobce tato tvrzení mohl použít, jsou však také stanoveny podmínky na minimální množství vlákniny, případně jiné zdůrazněné složky.
Pokud výrobce na obalu zdůrazní obsah některého vitaminu nebo minerální látky, a tato je obsažena ve významném množství, pak nalezneme v tabulce i jejich konkrétní obsažené hodnoty.
Dalšími povinnými údaji je obsah bílkovin a také množství obsažené soli.
Vždy je dobré se podívat, jestli údaj, který čteme, odpovídá množství na 100 g (obvykle), nebo na jednu porci. To nás může občas zmást, často jsou uvedeny obě hodnoty. Množství energie a živin je někdy uvedeno ještě v procentech jako tzv. referenční hodnoty příjmu, což jsou doporučené denní dávky (DDD) pro průměrného dospělého člověka. Můžeme si tak udělat obrázek, jak velkou část své potřeby přibližně pokryjeme konzumací dané potraviny.
Jaká jsou další specifika značení obalů potravin?
Všechny složky, které potravina obsahuje (včetně přídatných látek) musí být na obalu potraviny uvedeny v sestupném pořadí – tedy počínaje složkou, která je obsažena v nejvyšším množství.
Pokud je některá ze složek obsažena v názvu potraviny, nebo je na obale graficky znázorněna, musí být ve složení uvedeno i procentuální vyjádření jejího obsahu.
Opět si to uvedeme na příkladu: u výrobku s názvem „ořechová tyčinka“ musí být ve složení uvedeno, kolik procent ořechů obsahuje.
Přídatné látky musí být uvedeny buď názvem, nebo kódem E + číslo a uvedením kategorie (např. konzervant, kypřící látka, barvivo, emulgátor…). Více o těchto složkách stravy v článku Umělá dochucovadla a aromata.
Jaký je rozdíl mezi datem minimální trvanlivosti a datem spotřeby?
Asi už jste na obalech viděli označení datum minimální trvanlivosti a datum spotřeby.
Označení „datum minimální trvanlivosti“
Tento údaj je na obale obvykle uveden jako „minimální trvanlivost do“ a označuje dobu, po kterou si potravina zachovává své specifické vlastnosti a při správném skladování splňuje požadavky na zdravotní nezávadnost.
Potravinu je obvykle možné bezpečně konzumovat i po uplynutí tohoto data, většinou se to týká suchých nebo jinak trvanlivých potravin.
Označení datum použitelnosti/spotřeby
Jedná se o časový termín, po kterém již nelze garantovat bezpečnost potraviny (obvykle uvedeno jako „spotřebujte do“). Po tomto datu tedy není vhodné potraviny konzumovat a prodejce je ani nesmí nabízet. Týká se to potravin, které se snadno kazí.
Potraviny s blížícím se datem spotřeby nebo i s prošlým datem minimální trvanlivosti někdy prodávají prodejci za sníženou cenu (samozřejmě zřetelně označené). Můžeme tak ušetřit nějakou korunu a zároveň pomoci předcházet zbytečnému plýtvání potravinami.
Nepovinné údaje na obalech potravin
Z nepovinných údajů na obale můžeme najít např. ilustrační fotografie, značky kvality (například Klasa, Regionální potravina, logo pro biopotraviny, Vím, co jím a další), nebo již zmíněné výživové nebo zdravotní tvrzení. I když jsou některé potraviny prodávány jako nebalené, výrobce je povinen nezbytné informace poskytnout a prodejce má povinnost je na vyžádání předložit zákazníkovi – třeba ve formě štítku u pultu s masnými výrobky nebo sýry.
Jako spotřebitelé máme právo vědět, co kupujeme a označování obalů potravin nám to umožňuje – měli bychom těchto možností využít právě i kvůli ochraně a podpoře našeho zdraví.
Tip na závěr: nenechme se zmýlit krásným barevným obalem s množstvím marketingových tahů, ty nejkvalitnější potraviny bývají často poměrně nenápadné.