Hlávkové zelí, které je dnes běžně k dostání v obchodech, bylo vyšlechtěno z brukve zelné a pěstuje se už od dob prvních Římanů. O jeho rozšíření do střední a jižní Evropy se ve středověku zasloužila i severoněmecká obchodní společnost Hansa, pro kterou zelí představovalo důležitý vývozní artikl. Také mořeplavci vozili na lodích sudy s kysaným zelím. Dnes bychom řekli, že sloužilo jako „doplněk stravy“, který jim při dlouhých plavbách zajišťoval pravidelný přísun vitaminů a chránil je tak před obávanými kurdějemi – onemocněním způsobeným nedostatkem vitaminu C.
