Plasty – kdy se objevily? Znáte správný význam pojmů igelit, PET či mikroten? Proč jsou plasty tak populární? Kde a k čemu je používáme? Jak jsme na tom v ČR s tříděním plastů? Jaká jsou úskalí jejich používání a skončí doba plastová? To a další zajímavosti v článku.
Plasty známe a používáme už téměř dvě stě let. Plasty (polymery) se jinak nazývají také „umělá hmota“ a jejich specifickou vlastností, od které je odvozen jejich název, je „plasticita“.
Prvním syntetickým plastem byl později velmi rozšířený bakelit. Od roku 1907, kdy byl poprvé vyroben chemickým procesem, bylo vyvinuto nespočet různých druhů plastů, které známe především v podobě sáčků, plastových tašek, doplňků do domácností, nábytku, hraček nebo materiálů ve zdravotnictví, stavebnictví, průmyslu atd.
Plasty nejsou igelit…
Mnoho z nich nám zní povědomě, u mnoha z nich zase používáme zlidovělé či zavádějící označení.
Například označení PET vnímáme spíše jako označení produktu v podobě plastové lahve, přitom se jedná o zkratku plastu polyethylentereftalát, který patří do široké skupiny polyesterů.
Možná je vám povědomý pojem igelit, který se hovorově používá k označení LDPE fólií – jde ale
o nepřesné označení. Tímto pojmem totiž byly v minulosti označovány fólie vyrobené z PVC.
Ani zažité označení mikroten pro HDPE fólie není správný, jedná se totiž o obchodní značku a ne
o správné označení produktu.
A takhle bychom mohli pokračovat dále… Svět plastů se postupně zvětšuje a je pestrý jak z hlediska výroby a vlastností, tak i z hlediska využití.
S jakými plasty se nejčastěji setkáme?
Plasty se dělí různými způsoby – s Jakvkuchyni.cz se podíváme na dělení plastů podle monomeru (chemického složení polymerního řetězce).
Polyolefiny
Jsou nejrozšířenější plasty – kam spadají polyethyleny (PE), nejznámějšími zástupci je vysokohustotní (HDPE) nebo nízkohustotní (LDPE).
Z polyethylenů se vyrábějí především folie, mikrotenové sáčky, hračky, textilní vlákna, výrobky pro elektroinstalaci, náhrada za dřevo, a dokonce i ozubená kola a ložiska – je schopen nahradit kov.
Do této skupiny patří i polypropylen (PP), který má výbornou chemickou a mechanickou odolnost – používá se proto na různá pevná a lehká lana, nebo jako izolace elektrických kabelů.
Vinylové plasty
Polyvinylchlorid dobře známý i pod svojí zkratkou PVC, je třetím nejrozšířenějším plastem, jehož výhodou je zejména snadná a levná výroba a široké využití. Ve stavebnictví nahrazuje množství materiálů – beton, dřevo, hlínu.
Obecně je známé jeho využití jako materiálu na podlahové krytiny (linoleum). Dále se z něj vyrábí obaly, nádoby na potraviny, rukavice a množství dalších výrobků. Nezanedbatelnou výhodou je také dobrá recyklovatelnost.
Polystyren (PS)
Je pevný, snadno lámavý a levný plast, který našel všestranné využití. Vyrábějí se z něj nejen obaly
a jednorázové nádobí, ale i zkumavky a množství stavebních materiálů s dobrými izolačními vlastnostmi.
Polymetylmetakrylát (PMMA)
Je běžně známý jako plexisklo, jehož výhodou je především průhlednost ve vysokých vrstvách – odtud se odvíjí jeho všestranné využití. Za zmínku jistě stojí, že se z něj vyrábějí okénka do letadel.
Polyamidy (PA)
Tyto plasty našly své využití zejména ve formě technických, bytových i oděvních textilií.
Polyestery (PES)
Tato syntetická vlákna se vyrábějí většinou z polyethylentereftalátu (PET). Masově se rozšířila zejména díky svému širokospektrálnímu využití v oděvním průmyslu. Sám PET je synonymem pro plastový obal, vyrábějí se z něho především lahve, ale i další obaly. Jeho využití je značné i díky dobré recyklovatelnosti.
Polyuretany (PUR)
Nejznámějším výrobkem polyuretanů (PUR) je jeho pěnová verze – molitan, využití je stejně jako
u ostatních plastů různorodé – od textilního průmyslu po výrobu válců, koleček a jiných.
Dalšími plasty jsou pak fenoplasty (pryskyřice a izolace), aminoplasty (umakart), polysiloxany (silikony) a fluoroplasty, které se využívají k povrchové úpravě – teflon (více v článku
o různých povrchových úpravách hrnců a nádobí a jejich vlivu na jídlo a zdraví).
Plasty a některá rizika jejich používání
S plasty se potkáváme na každém kroku, ale lidstvo postupně zjišťuje, že přes nesporné výhody plastových výrobků (jako je lehkost, pružnost, omyvatelnost, různorodost použití apod.), přinášejí
i rizika, např. pro životní prostředí.
Na výrobu plastů ročně připadne cca 8 % celosvětové produkce ropy, která je primárním zdrojem pro jejich výrobu a musí se těžit – těžbě musí ustoupit příroda a místní ekosystémy. Zátěž přináší i výroba plastů, tak jako řešení jejich likvidace, jakmile nám plastový produkt doslouží.
Opakovaně diskutovaným tématem je znečištění přírody, zejména moří a oceánů. Tzv. velkou odpadkovou skvrnou vědci nazývají největší ostrov tvořený plasty, který pluje v Tichomoří. Ovšem známo je už šest velkých plastikových ostrovů, a pravděpodobně nejde o konečný počet.
Kromě negativního vlivu v podobě zátěže pro přírodu a životní prostředí mohou mít nevhodně používané plasty negativní vliv na naše zdraví. Ne všechny plasty jsou vhodné např. pro styk s potravinami, nebo k výrobě dětských hraček – správnému používání plastů je vhodné věnovat zvýšenou pozornost a informovat se na etiketách na obalech, kde by výrobci měli uvádět podstatné informace.
Mikročástice nevidíme, ale konzumujeme
Problematické je znečištění mikročásticemi o velikosti 5 mm až 100 nanometrů. Tyto malé částečky plastů se dostanou např. do ústrojí ryb, kterým přejdou do masa, a tedy i do naší stravy, plastové mikročástice ale přechází také např. do vodních zdrojů. Podle výzkumů je bohužel obsahuje
i pitná voda. Dokonce tomu tak je až u 80 % kohoutkové vody na světě.
Problém plastu přibývajícího ve světovém vodstvu je z velké části problémem v asijských zemích, které nemají zavedený systém třídění odpadu, a lidé jsou zvyklí odpadky házet volně na zem, ale i problém některých evropských zemí, které zkrátka zatím stále odpad netřídí.
Nedávno byl v nejhlubším podmořském příkopě na světě objeven nový živočich, kterého vědci pojmenovali Eurythenes plasticus, protože jeho tělo obsahuje mikročástice.
Třídění a recyklace odpadu jsou nejlepší volbou
Žluté kontejnery na třídění plastů u nás nejsou žádnou novinkou. Na území ČR už jich bylo v roce 2019 rozmístěno víc než 206 000! Na tuto možnost třídění odpadu jsme si zvykli a je to vidět i na výsledcích. Česká republika je v třídění plastů (ale i v třídění skla a papíru) přeborník. Podle analýz patříme mezi pětici států s nejlepšími výsledky třídění plastového odpadu (Eurostat).
Na obalech najdeme tzv. recyklační symboly, které nám říkají, kam máme odpad vyhodit. Výchozím symbolem pro plastový odpad, který se třídí do kontejnerů na plasty, je trojúhelník s plnými šipkami (podrobněji v článku o obecných recyklačních symbolech).
U recyklačního symbolu nechybí ani písmenné zkratky, které se používají k oficiálnímu označení názvu plastu. Číselný kód upřesňuje, z jakého materiálu je obal vyroben.
TIP: zajímá Vás o plastech více? Přečtěte si článek Jaká je cesta plastového odpadu?.
Dočkáme se doby „postplastové“?
Není to tak snadné. Snahy o náhradu plastů se sice částečně daří, zajímavé je například bambusové nádobí, které snese i horké pokrmy a nápoje, stejně jako např. látkové nákupní tašky, nicméně třeba ve stavebnictví nebo ve zdravotnictví se bez plastů zatím jen tak neobejdeme.
Nehledě na to, že i výroba předmětů zdánlivě šetrnějších k životnímu prostředí nemusí být zcela „eko“. Velmi často se totiž musí použít ekologicky značně zátěžová výrobní technika – klasickým příkladem je bavlněná látka. Bavlníkové farmy jsou největším spotřebitelem pesticidů na světě. O spotřebě vody při pěstování i zpracování bavlny, stejně jako o exhalacích při jejím barvení, nemluvě.
Než se tedy dočkáme doby „postplastové“, hledejme a vybírejme si řešení, díky kterým budeme produkovat méně odpadu. A vyprodukovaný odpad vždy třiďme – to může udělat každý z nás
a rozhodně to má smysl!